Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lev

13. 10. 2013

Lev

Tento článek pojednává o kočkovité šelmě. Další významy jsou uvedeny v článku Lev (rozcestník).

Lev pustinný (Panthera leo) je savec čeledi kočkovitých (Felidae) a jeden ze čtyř druhů velkých koček rodu Panthera. Lev je po tygrovi druhá největší kočkovitá šelma. Samci váží 150-200 kg a samice 120–150 kg. V divočině se lvi dožívají 10-14 let, kdežto v zajetí se mohou dožít i věku 20 let. Dříve se lvi vyskytovali v celé Africe, Asii, Evropě a dokonce i v Americe, dnes se vyskytují pouze v Africe a na několika místech v Indii. Jsou to společenská zvířata a loví ve smečkách. U lvů se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus, hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva.

Lvice v olomoucké zoo na Svatém kopečku.

 

Současný výskyt

Dnes naprostá většina divokých lvů žije v Africe, malá populace asijských lvů přežívá v indickém státě Gudžarát.

Asie

Lev byl vyhuben na většině území svého původního areálu. Dnes žijí asijští lvi pouze na území národního parku Gir Forest v severozápadní Indii. Na území o rozloze 1412 km² v lesnatém státě Gudžarát žije zhruba 350 lvů.[4] Jejich stavy zůstávají stabilní.

Afrika

V dnešní době žije nejvíce lvů ve východní a jižní Africe, avšak jejich stavy se rychle snižují. Dnes je africká lví populace odhadována na zhruba 32 000 kusů žijících v divočině.[5] V 90. letech 20. století byl stav populace odhadován na 100 000 jedinců. Stále se zvyšující kontakt s lidmi je pokládán za hlavní důvod, který vede ke snižování jejich stavů. Zbylé populace od sebe bývají geograficky izolovány, což může vézt k tzv. inbreedingu - potlačení dalšího rozvíjení genofondu.

Potrava a lov

Lvi v Etoshském národním parku bojují o potravu.
Lev a mládě pojídající buvola afrického
Nejčastěji loví lvice

Lvice loví ve smečkách. Jejich kořistí se stávají hlavně větší savci jako jsou antilopy, pakoně, buvoli a zebry, ale také menší zvířata jako zajíci a ptáci. Nepohrdnou ani zdechlinami, které usmrtila jiná zvířata jako hyeny a jiné psovité šelmy. V některých lokalitách se lvi začali orientovat na pro ně jinak nezvyklou kořist, sloní mláďata, která loví v území řeky Savuti, a také v Linyanti, kde se naučili lovit hrochy (Savuti a Linyanti jsou řeky národního parku Chobe v Botswaně). Jsou známy případy, kdy extrémní hlad dovedl lva až k usmrcení mladých slonů, časem začali napadat i dospělejší slony a příležitostně také dospělé jedince.

Lvíčata se učí lovit už ve třech měsících, ale většinou se nestanou úspěšnými lovci před dosažením druhého roku života. Lvi podle některých zdrojů vyvinou rychlost 80 km/h,[6],ale spíše to bude 60 km/h. Postrádají však vytrvalost. Proto se nejdříve musí za svou kořistí plížit alespoň do vzdálenosti 30 metrů. Obvykle někteří lvi spolupracují a snaží se obklíčit stádo z několika míst. Jejich útok je rychlý a smrtící, lvice se snaží dohnat kořist rychlým sprintem a výpadem s vytaženými drápy,dlouhé skoky na oběť jsou mýtus. Kořist většinou usmrtí zastavením přívodu krve do mozku, stiskem na hrdle nebo u menší kořisti zlomením vazu tlapou. Lvi loví na otevřeném prostranství, kde mohou být lehce zpozorováni, týmová práce ve smečce zvyšuje úspěšnost lovu. Smečka také pomáhá při ubránění již ulovené kořisti před ostatními predátory, například hyenami (ty mohou zdechlinu ucítit i na vzdálenost několika kilometrů). Samci se ve smečce většinou na lovu nepodílejí, ale pokud se smečka snaží ulovit nějaká větší zvířata jako jsou buvoli, zapojí se.

Sociální chování

Lvi jsou masožraví a projevují dva typy společenského uspořádání. Někteří jsou součástí smečky, která se skládá z příbuzných samic, jejich mláďat a skupiny jednoho až čtyř samců (tzv. koalice), kteří se páří s dospělými samicemi. Další skupinou jsou nomádi, což jsou samotáři, někdy i jedinci žijící v páru.

Protože jsou samice lehčí a menši, jsou více hbité a daleko rychlejší než samci, proto se na lovu podílejí největší měrou. Samec naopak využívá svou sílu a velikost pro ochranu teritoria a střežení ulovené kořisti (díky tomu mají samci nárok na ulovenou potravu). Odpočívající lvi si mezi sebou vzájemně projevují náklonnost, hladí se, čistí si srst a drbou se. Když ale dojde na jídlo, je tu každý sám za sebe s jediným cílem - urvat co největší kus. Handrkování a boje jsou při pojídání kořisti na denním pořádku. Většinou nejdříve žerou samci a poté samice se lvíčaty.

Lví řev

Menu
0:00
Řev lva (v zajetí)

Máte problémy s přehráváním? Vizte nápovědu

Samci i samice se poté snaží ochránit svou ulovenou kořist před jinými predátory a mrchožrouty. Někteří individuálněji založení lvi se dokonce snaží vést hlavní úlohu v ochraně kořisti, když se ostatní členové smečky s požíráním loudají. Tito "loudalové" nebývají ostatními členy trestáni, možnou hypotézou může být fakt, že poskytují smečce jiné "služby", takže jim ostatní lvi odpustí. Další alternativou může být to, že lvi odměňují členy, kteří brání potravu…

Obyčejně lví samci netolerují samce z jiných teritorií a samice nesnesou přítomnost jiné, cizí samice.

Většinu času svého života tráví odpočíváním, a to až 20 hodin denně.

Rozmnožování a sexualita

Pářící se pár

Lvi se páří v jakémkoliv roční období, samice mívají estrální cykly. V průběhu souboje, který páření doprovází a který může trvat i několik dní, kopuluje pár pravidelně 20× až 40× denně. V tomto období také zřídka pořádají větší lovy. V zajetí se lvi rozmnožují velice dobře.

Březost samice trvá 100–120 dní, poté porodí 1 až 4 mláďata. Samice ve smečce se snaží rozmnožovat ve stejnou dobu, takže se můžou vzájemně starat o krmení a chování mláďat. Lvíčata jsou odstavena po šesti až sedmi měsících. Vzájemné souboje o jídlo jsou v divočině na denním pořádku, proto se až 80 % mláďat nedožije ani dvou let.

Když nový samec (nebo koalice) převezme vládu nad smečkou původním samcům, zabije většinou mláďata. Toto chování je vysvětleno tím, že samice se znovu stanou plodnými až tehdy, když jejich mláďata dospějí nebo zemřou.

Samci pohlavně dospívají kolem věku tří let a stávají se schopnými převzít vládu nad jinou smečkou ve věku 4 až 5 let. Stárnou a slábnou zhruba v 8 letech. Tento věk poskytuje jen malou naději pro narození a dospívání vlastního potomstva. Samci se musí začít rozmnožovat hned jak se dostanou do smečky.

Samice se často snaží svá mláďata před lvím samcem uchránit, ovšem jen málokdy úspěšně. Samec většinou nejdříve zabije mláďata, která jsou mladší dvou let a jejichž matky jsou příliš slabé na to, aby je ochránily. Samice uspějí většinou tehdy, jsou-li alespoň čtyři proti jednomu lvímu samci.

Pozorovatelé zjistili, že obě pohlaví mohou vykazovat znaky homosexuality[zdroj?]. Lví samci spolu vytvářejí pouto, vzájemně se o sebe starají a tisknou se k sobě. Samičí homosexualita byla pozorována pouze v zajetí.

Hříva

Termografický snímek zachycující lva v zimním období

Dříve se vědci domnívali, že se podle barvy, tvaru a hustoty hřívy daly jednotlivé poddruhy odlišit, ale opak je pravdou, barva a velikost závisí hlavně na prostředí, ve kterém lev žije. Lvi, kteří žijí v prostředí s nižší teplotou (např. evropské a severoamerické zoo) mají hřívu hustější a většinou tmavěji zbarvenou. V národním parku Tsavo v Keni a v Senegalu žilo několik samců lva bez hřívy. Absence hřívy může být způsobena jak klimatickými podmínkami, tak také sexuálním dospíváním, které souvisí s produkcí testosteronu. Vykastrovaní lvi mívají hřívy menší. Velká hříva může být u lva také znakem genetického a fyzického zdraví, také mu poskytuje jistou ochranu při soubojích. Na druhou stranu se však lev více zahřívá. U některých poddruhů dávají samice přednost lvu s velkou a hustou hřívou, která bývá znakem dobré plodnosti. Je také možné, že při páření se samci s větší hřívou jsou více aktivní, avšak tato skutečnost nebyla vědecky potvrzena.

Současnost

Žije v nevelké oblasti na severovýchodě Konga.[9]
Rozšířen na jihu Konga (provincie Katanga), v Angole, Zambii, Zimbabwe, Botswaně a severní Namibii.
Rozšířen v severovýchodních oblastech Jihoafrické republiky (Transvaal), včetně Krugerova národního parku.
V přírodě vyhuben, poslední divoký jedinec byl zastřelen roku 1922 v Maroku.[10] Poddruh byl dlouho považován za zcela vyhubený, v 70. letech 20. století však vyšlo najevo, že několik zvířat přežilo v soukromém zvěřinci marockého krále. Díky záchrannému programu je v současnosti lev berberský chován v řadě ZOO. Vyskytují se však názory, že již nejde o čistokrevné jedince, ale o křížence s jinými poddruhy.[11]
V přírodě vymřel kolem roku 1860. Vyznačoval se mohutným vzrůstem a bohatou hřívou sahající až na lopatky a přítomnou též na břiše.[9] Výsledky analýzy mitochondriální DNA naznačují, že nešlo o samostatný poddruh, ale pouze o nejjižnější populaci poddruhu Panthera leo krugeri (lev jihoafrický).[8]
Nejpočetnější ze současných poddruhů. Obývá východní Afriku od Etiopie až po Mosambik.
  • Panthera leo persica (P. l. goojratensis) - lev indický nebo také lev perský či lev asijský
Dříve se vyskytoval v Turecku, na Blízkém východě, v Pákistánu, Indii a dokonce i v Bangladéši. Jelikož loví ve dne a ve smečkách, stal se oblíbeným terčem lovců i pytláků, pro které byl snadnějším úlovkem než tygr či leopard. Extenzivní lov vedl k tomu, že poddruh byl ve většině svého původního areálu vyhuben. Posledních 350-400 jedinců dnes přežívá poblíž Gir Forest v Indii.
Obývá západní Afriku od Senegalu až po Středoafrickou republiku.

lev berbérský v olomoucké zoo

bílý lev v bratislavské zoo

Útoky na člověka

Běžně lvi na člověka neútočí, není jejich přirozenou kořistí, avšak někdy je hlad dovede i do blízkosti lidských obydlí a člověk se poté stává snadno dostupnou kořistí. Lvi nejsou tak agresivní jako třeba bengálští tygři nebo levharti, kteří mají na svědomí větší počet lidských obětí. Nejznámější útok na člověka se stal v roce 1898, kdy se v keňské oblasti Tsavo stavěla železnice. Dva bezhřívnatí lvi zabili za pouhé dva dny na 35 afrických dělníků. Dělníci postavili obrané ploty s pochodněmi, aby se lvi nedostali do tábora, avšak ani ty je nedokázaly zadržet. John Henry Patterson, který vedl stavbu, zkoušel v noci vylézt na strom a lvy zabít, avšak bezúspěšně. Než se lvy podařilo zastřelit, stihli zabít 135 lidí.

Jsou rovněž zaznamenány útoky lvů v zajetí, statisticky na člověka útočí lev v zajetí častěji než ve volné přírodě.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář